8.6 C
Slovakia
piatok, 22 novembra, 2024
spot_img
RozhovoryChief Bromden – Zo zlého vtipu sa stalo krásne súžitie

Chief Bromden – Zo zlého vtipu sa stalo krásne súžitie

Chief Bromden / photo by: Alex Orsagova
Chief Bromden / photo by: Alex Orsagova

Táto päťčlenná slovácko-sudetská úderka je na scéne druhým rokom a napriek nepriaznivým podmienkam toho stihla už viac než dosť. Zahrali na festivaloch Beseda u Bigbítu či Colors of Ostrava a ich debutový album Slunovrat vyšiel minulý rok na platforme Full Moon forum v rámci súťaže 1Band2Play, ktorú v roku 2019 Chief Bromden vyhrali. Odvtedy rozšírili zostavu a pridal sa k nim spevák, čo ich synth-infused noise post-hardcoru dodalo nový rozmer. Nedávno vydali klip ku skladbe Soul Sucker, ktorý halucinogénnym spracovaním zobrazuje konflikty ľudskej mysle a symptómy moderného života. O klipe, o tom čo im dáva hranie v kapele, hudobnej komunite či ich kreatívnom procese sme sa rozprávali v rozhovore.

Na scéne sa pohybujete od roku 2018 a pochádzate z rôznych kapiel rôznych žánrov (Manon meurt, Ghost of you). Ako ste sa dali dokopy?

David: Chief byl v úplném počátku hlavně Lubův projekt, potkali jsme se na koncertě, když on zaskakoval v Truth Is Out There a já křtil CD s Unaffected Evolution. Pár dní poté už mi psal, jestli bych s ním nešel do nové kapely. V původní sestavě se vystřídalo několik členů, za bicíma se nakonec objevil Tonda, se kterým jsme dlouho předtím ještě na základce zakládali první kapely. Brněnská frakce (Štěpán s Honzou) se přidala jako poslední.

Štěpán: Chief mi ukázal Ivoš z Beps, se kterým jsem na jaře 2019 dělal několik koncertů a představil mi je jako český Mars Volta. Řekl jsem mu: No, to je hezký, ale nemaj Cedrica! Asi tak nějak, s nadsázkou a s pár panákama v sobě, jsem jim nadhodil, že by potřebovali zpěváka když hráli na legendárním Gram Bazaru v Kabinetu asi měsíc potom. Ze špatnýho vtipu se stalo krásný soužití, jak už to tak bývá.

Honza: Poslední úpravou ve složení jsem já. Luba mě ohledně hraní na baskytaru v Chiefu oslovil už v začátcích kapely, v té době jsem ale necítil prostor k takovému angažmá, ať už kvůli působení v mojí bývalé kapele Metronome Blues, nebo kvůli množství povinností v Brně. V létě 2020 mě ale kluci oslovili znovu a tentokrát jsem se už cítil více „k dispozici“.

Chief bol v prvej fáze vašej existencie bez vokálu. Neskôr ste nabrali Štěpána, ktorý kapele dodal okrem dramatického vokálu a nespútanej energie na stagei, hlavne lyrický rozmer. Chcel Chief Bromden od začiatku rozprávať príbehy aj verbálne? Čo sa zmenilo odkedy sa pridal Štepán?

David: Já a Luba jsme jako zakládající členové od začátku počítali s tím, že naše instrumentální onanie budou potřebovat doplnění v podobě charismatického vokalisty, který má co říct. Ve fázi hledání zpěváka (i ostatních členů) to chvíli setrvávalo, pak už ale touha atakovat pódia byla tak velká, že jsme se publiku představili jako instrumentální kapela s tím, že po cestě snad někoho potkáme. Netrvalo to dlouho, někoho jsme opravdu potkali a Štěpán s námi rozhodně sdílí představu, jak by takový frontman měl při koncertech působit. Jeho přínos je kromě toho hodně znát při tvoření nového materiálu, nástřel textu a melodie je totiž hotový ještě předtím, než se my všichni ostatní vůbec naučíme skladbu hrát, a ta tak dostává úplně jiný charakter. Moc se těším na to, co z toho vyleze.

Album Slunovrat stavia na tradičnejších mathrockových základoch, noise a dramatickej rytmike čo mi trochu pripomína early 2010s hardcore scénu. Zároveň využíva hlučné syntetizátory a post punkový chaos. Bol to váš zámer zložiť dosku ktorá spája tradíciu s novosťou?

Štěpán: Dost to souvisí s tím, že každého z nás ovlivňuje trochu něco jiného a jinde se zase úžasně potkáváme. Záměr naší hudby je, řekl bych, znít cool a dravě a zároveň ctít tradici kytarovýho zvuku a akcentovat instrumentální kvalitu.

David: Na kapele je skvělý to, že se vlastně ty žánry navzájem učíme, někdo přináší tradiční hardcore nebo až metalcore, někdo post punk a někdo čerpá z hiphopu. To, jak se to ve výsledku potkává, se dá rozhodně popsat tak, že chceme zpracovávat staré postupy novým způsobem.

Z vášho nedávno vydaného klipu k skladbe Soul Sucker cítim dosť psychedelické halucinogénne vibes. Považujete sa za spirituálne osoby? Riešite nejakým spôsobom svoje vedomie či ego?

Honza: Když jsme klip točili, napadlo mě pár nápadů jak zpochybnit realitu klipu. S Jonášem Svobodou, který klip točil, máme společný zájem o některé filozofické a teoretické přístupy a pár mých nápadů v Jonášovi evidentně rezonovalo, protože je zakomponoval do své vize výsledku. Pro mě osobně klip zobrazuje delirium, paranoiu, a podobné úzkostné konflikty lidské mysli –negativní symptomy moderního života, ne pozitivní spiritualitu.

Štěpán: Ha! Kapela je o neustálým potlačování a následným prosazování svýho ega. Všichni jsme dost impulzivní, kreativní a hrdí na to, co děláme, často vzniká kolize nebo vzájemný posun právě díky prosazování svých názorů. Zároveň vnímám kapelu jako úžasnou příležitost učit se naslouchat.

O spiritualitě bych s tebou hrozně rád mluvil hodiny a nevím jestli to sem úplně patří (smích). Každopádně, ten klip vnímám jako zobrazení toho, když se člověk naopak ve vlastním deliriu uvrhne do míst, kde přestává fungovat přirozenost. Honza trefně zmiňuje paranoiu – místo v hlavě, který tě odpojuje od zdravýho uvažování. To by mohlo vysvětlovat ty fantasmagorický vize, toxický psychózy a vlastně i to, že se z toho Vašek (hlavní hrdina) nakonec nějak vyhrabe.

Prečo vznikol klip práve k Soul Sucker? Má kapela aj vizuálne ambície?

Štěpán: To bylo asi tak, že jsem Jonášovi, kterej se mnou hraje ještě v Čau Česko a známe se strašně dlouho, pouštěl Chief poprvý a navrhnul mu, jestli nechce natočit klip. Vybral si tuhle písničku, protože všechno ostatní na něj bylo moc metal (smích). Asi za dva dny mi poslal první minutu a půl, rychle spíchnutou záležitost z jeho bezednýho, voyeurskýho archívu. Na pokračování už jsme pak vlastně pracovali kolektivně, čímž nás veskrze překvapil vizuální potenciál naší kapely, která byla do té doby víceméně jenom o hudbě.

Vidím, že počas roku 2020 ste nelenili a chystáte nové veci. Zmenil sa nejako váš kreatívny proces skladania hudby, od toho ako ste to robili “predtým”? Cítite sa byť inšpirovaní aj v týchto neistých divných časoch?

Honza: Inspiraci čerpám hlavně z ostatních v kapele – často se stává, že doma hraju nějaký riff na basu a už tehdy slyším, jak by Štěpán mohl zpívat, nebo co by asi bubnoval Tonda.

Štěpán: Budu znít jako exot, ale teď jsem třeba rozepsal text ve snu, ráno si ho zapsal a poslal Honzovi s tím, že bude určitě pasovat do jednoho nápadu, který máme rozdělaný. V tom snu jsem byl Rowland S. Howard a hrál jsem svý poslední vystoupení. Podobně mě takhle napadl cover art na další album. Třeba to zrealizujeme. Proto, že je Chief první kapela, kde nehraju na žádný nástroje, mě hodně inspiruje kreativní proud kluků, kterej je občas úplně neuvěřitelnej.

Slunovrat som mala tento rok v pravidelnej rotácii no v poslednej dobe mi je pri jeho počúvaní trochu smutno. Pociťujem nespravodlivosť, že vás (a všetky ostatné kapely na svete tiež) nemôžem teraz vidieť hrať naživo a užiť si tú intenzitu spoločného zážitku na koncerte. Máte nejaký tip ako sa cez tento „first world problem“ preniesť a tak celkovo sa z tohto celého nezblázniť? Čo vám pomáha byť v pohode?

Honza: Jelikož pracuju v produkčním týmu brněnského klubu Kabinet Múz, i pro mě je tento rok nepříjemně tichý na více frontách. Pokud to je možné, je důležité nadále hudební scénu podporovat a těšit se i z toho mála. Hlavní je, udržet naživu toho „ducha,” ve kterém jsme se donedávna potkávali a snad ještě potkávat budeme. Za mě je dobré sledovat když někdo vydává live streamy nebo live session nahrávky kapel – ne, zážitek z koncertu to nenahradí, ale myslím si, že je důležité, aby komunita hudebních fanoušků, muzikantů, a nenahraditelných “dělníků rokenrolu” udržovala nadále to pouto, na kterém můžeme jednou znovu vybudovat plnohodnotnou a živou kulturní produkci.

Štěpán: Primárně moc díky za to, že nás posloucháš! To bude asi jeden z hlavních důvodů, proč se tím nenechat sežrat, lidi, kteří tě podporují takhle na dálku. Můj osobní recept je asi jít s klukama na zkušebnu, zavřít oči a připadat si jako na koncertě (smích). Je to aj fajn trénink na potenciální koncerty v roce 2048. A taky je super práce, kterou dělám, nějakým zázračným způsobem jsem se dostal k fakt pěkným jobům, začínám dělat s kamarádem v kovárně a jezdím do lesa s kámošema, co dělají arboristiku.

Aké sú vaše plány na tento rok? Na čo sa môžeme tešiť? Na čo sa tešíte vy?

Štěpán: Já se těším, až budeme řádit zase na pódiu, pokud to bude tenhle rok, nevím. Na druhou stranu máme teď tolik volných víkendů, že máme čas skládat skvělý nový album.

Luba: Na tento rok jsem si raději moc kapelních plánů nevytyčil, protože být případně mile překvapen, a ne naopak je milejší. Určitě budeme i nadále kultivovat vztahy v kapele, což věřím, že se otiskne také v novém materiálu, na kterém pracujeme. Pokud to situace dovolí, obratem nahodíme nové struny, a ještě ten večer budeme i ve vašem městě. Co nás ale zaručeně nemine, je split vinyl, který zaštiťuje Dysphoricam Records. Placka vyjde snad v první polovině tohoto roku, a kromě dvou našich písniček se tam objeví mj. spřátelení Absolutně černé těleso či Tilikum. Přes všechnu tu společenskou kulturní nejistotu však cítím v duši nirvánku, pač mám v kapele po boku krásné lidi. Budeme nadále rotovat ke svobodě a zároveň bude jistě i více času na přemýšlet třeba o tom, která deska od Mars Volta je nejlepší.

Aby sme to ukončili v pozitívnom svetle, tento rok vzniklo veľa krásnej hudby, filmov, celkovo umenia a live streamových koncertov. Čo vás najviac v roku 2020 zasiahlo a povedali ste si  „Ok, asi to s týmto svetom nie je až tak zlé”?

Honza: Na začátku roku jsem byl unešený filmem Maják (2019), během roku mi udělala velkou radost nová deska Deftones (Ohms) a určitě musím zmínit i letošní počiny Bert & Friends (Klasirdo a s ním spojený záznam koncertu v Lucerně, Panna a netvor a s ním spojený vynikající klip k Piš mi básně), které na mě mají vlastně přesně ten inspirativní vliv, na který se ptáš. A to, že jsem začal hrát v Chief Bromden. 

David: Vyšlo plno skvělý hudby, jmenovitě Deftones, Hum, The Necks nebo Anna Von Hausswolf. Mám velkou radost z toho, že i přes nepříznivou situaci se nám povedlo Slunovrat natočit, vydat, pokřtít a v létě ho v rámci rozvolňování vzít i na několik krásných malých festivalů. A vlastně jsem měl o trochu víc času na kroucení čudlíků na synťákách i na chození do přírody, než předchozí roky. Jo, a taky jsem objevil Have A Nice Life.

Štěpán: Já měl tak krásný léto, že to vykompenzovalo depku i za tři takovýhle roky. Nejhezčí film bylo asi třpytivý slunce nad Prachovskýma skálama, zatopenej lom v Rábí nebo psychedelický rozstřel na Pelhřimovech. A společnej koncert s shallov. a spokojený pomlaskávání našeho tehdy basáka Jaryna. Do plnejch!