Pro třetí večer festivalu bylo vybráno vkusné místo hlavního sálu divadla Husy na provázku, které oplývá výbornou akustikou a nezaměnitelnou atmosférou.
Po osobitém úvodu moderátora Jana Daleckého nastoupila vokální skupina Skety. Tři ženy a tři muži v nejlepších letech nasadili laťku hned od prvního kusu velmi vysoko a po celou dobu nijak nepolevovali. Promyšlené aranže jak světoznámých skladeb, tak i raritnějších písní místy až braly dech nad genialitou a precizností provedení. Bylo vidět, jak jsou muzikanti nad věcí a vše mají zmáklé do posledního detailu. Nepodařenou části vystoupení byly však pokusy o vtipy mezi skladbami, které většinou končili trapným fópa. Ovšem chápu, protože co pořád vymýšlet, aby i mezi muzikou byla trochu odlehčená atmosféra…
Jako druhý akt večera nastoupil Ondřej Ruml s písněmi Ježka, Voskovce, Wericha a doprovodu klavíristy Matěje Benka a jeho Kvinteta. Z počátku byl Ondřej poněkud nesvůj a tak dobrý start vystoupení obstaral spíše Matěj Benko svou klavírní hrou, která dokázala uchlácholit a pohladit na duši. Postupně koncert nabíral na kvalitě a celá kapela i včetně Ondry se dostala do poklidu a uvolněnosti. Když jsem se dozvěděl, že dnes večer zazní písně Ježka, Voskovce, Wericha, tak jsem byl připraven spíše na nudný ortodoxní jazz bez špetky originality. Avšak Matěj Benko dokázal tyto skladby zaranžovat takovým způsobem, že mi padla čelist. Aranže byly svěží, bez zabahnění předlouhými sóly, vše mělo spád a z každé skladby číšila silná atmosféra, která podporovala význam textu. Když se tak dívám zpátky, tak jsem si koncert vlastně moc užil a klidně bych vyrazil znovu, protože jedny z nejkrásnějších českých textů a k tomu hudba dotýkající se dokonalostí až nebe, to je to co nám třetí večer JazzfestuBrno 2016 přinesl.
*Osobně bych jen možná dvou setové večery o malinko zkrátil, přece jenom mít uši ve střehu bezmála tři hodiny je úkol hodný mistrů.
Skety, Ondřej Ruml a Matěj Benko Quintet – 3. 4. 2016, Brno; CED – Husa na provázku
