JazzFest Brno směřuje pomalu, ale jistě do finále. Předposlední koncert hlavní části festivalu byl určitě pro mnohé tím pomyslným letošním vrcholem.
Steva Gadda netřeba nijak zvlášť představovat. Výčet muzikantů a kapel, s kterými spolupracoval, by vydal na samotný obsáhlý článek. Tentokrát však bubenický veterán přivezl svou kapelu poskládanou z neméně věhlasných muzikantů jako je on sám. Jakmile vzal Steve paličky do ruky, byla to pastva pro uši až do poslední noty koncertu. Největší senzací bylo sledovat, jakým způsobem tento mistr používal dynamiku a jak na ní dokázala celá kapela výborně reagovat. Jeho spektrum dynamiky je něco co by se měli učit spousty dnešních muzikantů, kterým právě dynamika hry často zásadně chybí. Celý koncert nebyl však paradoxně vůbec o bubnování, Steve se držel zpátky a s grácií doprovázel ostatní, kterým dal ve skladbách velký prostor. Jeho genialita a pro něj charakteristické bubenické filly a sóla, se vždy vynořili, jen když bylo opravdu potřeba a skladba tomu poskytla prostor.
Steve Gadd je tichá voda, která břehy mele. Hudební exploze, přišly, vždy když jste to nejméně čekali a naprosto Vás strhly. Repertoár byl složen ze známějších kompozic, které si kapela upravila do svého kabátu. Nechyběly však ani autorské písně Steveových spoluháčů a kapela nezapomenula vzdát hold i nedávno zesnulému Georgeovi Dukeovi, písní Duke´s Anthem. Nutno vychválit především kytaristu Michaela Landaua, který nejenom svou fascinující hrou působil jako frontman celého bandu, ale jeho kompozice Blues for dot dot dot, byla vyvrcholením celé show.
Steve Gadd – performance 2016
Steve Gadd je i milým vypravěčem a tak jeho proslovy mezi písněmi dodaly koncertu špetku humoru a ukázaly na jeho životní moudrost. Celý včerejší večer by se dal shrnout tak, že jsme mohli naživo v akci vidět, jak vypadá hudební dospělost a pozorovat jak dokonale může znít hudba, když jí obětujete celý svůj život.