První ročník maratonu hudby Brno nabídl pestrý program, který se rozkládal do tří dní. V těchto třech dnech jste mohli navštívit rozličné místa v Brně, které nabízely hudební škálu přes jazz, klasiku až k rocku a duchovní hudbě. Vše bylo doplněno doprovodným programem v podobě cirkusového vystoupení a dalších lahůdek.
První zastávkou maratonu byl páteční večer v brněnském Sono centru. Dramaturgie tohoto večeru se ujal tým JazzFestuBrno a přichystal čtyři koncertní vystoupení. Večer otevřel kvartet pod vedením Viléma Spilky, který bohužel dokráčel o berlích, ale na celkový hudební výkon to nemělo sebemenší vliv. Jeho kapelu doplňovala brněnská jazzová smetánka. Na kontrabas se předvedl Vlastimil Trllo, bicí obstaral Martin Kleibl a na tenor saxofon se představil všemi oblíbený Radek Zapadlo. Ansámbl představil svou debutovou desku s názvem Podvod, která obsahuje písně Honzy Nedvěda, které kvartet upravil podle svého a navlékl jim nový jazzový kabát. Kapela dokázala dekonstruovat písně na základní melodii, kterou následně předvedli v nové aranži okolo které se dále vydávali na cesty sólových improvizací. Aranže vyzněly originálně přitom nepřecpaně. Vkusný byl i podíl hudebních vtípků doplněný hráčských nadhledem a vyrovnaností. Například skladbu Na kameni kámen kvartet přearanžoval ze čtyř čtvrtinového taktu na sedmi čtvrťový, což dodalo písni tenzi a napětí. Pokud se na koncert podívám kritickým okem, tak za zmínku stojí jen občasná nepřesná intonace kontrabasu.
Vilém Spilka Quartet – Podvod
Po krátké přestávce přišlo na řadu vystoupení něžnější polovičky. Speciálně pro tento maraton hudby si koncertní program připravila klavíristka Beata Hlavenková a cellistka Dorota Bárová. Duo spojilo síly a představilo autorské skladby obou žen v úpravách pro dva nástroje. Zazněly písně z desek Beaty jako je Scintilla či Theodoros. Pro některé instrumentální skladby z těchto desek napsala Dorota texty v polštině. Skladby tak dostaly nový svěží vítr do plachet. Koncertu nechybělo ani naloopované cello, kterým Dorota stavěla jednotlivé vrstvy, a ty se následně spojily v jeden funkční a hudebně bohatý celek. Beata dokázala z piana dostat maximální potenciál a její cit pro melodie je něco co vyžaduje opravdu dlouholeté hudební zkušenosti. Její hra je více než o technice nebo kompozici o emocích. Každý tón má význam a představuje určitou emoci. Dlouholeté přátelství, které mezi Beatou a Dorotou je, dalo pevný základ tomu, že koncert působil vyrovnaně a naprosto uvolněně. Při poslechu jste se mohli přenést hluboko do koutů své duše a otevřít svou mysl čiré upřímnosti a otevřenosti, kterou tato hudba nabízela v největší možné míře.
Beata Hlavenková – Infancy
Hlavním tahounem, kterého všichni napjatě očekávali, byl klavírista izraelského původu Shai Maestro se svým temperamentním triem. Nejenom, že Shai je naprosto fenomenálním hudebníkem, ale je i velmi otevřeným a milým člověkem, který svou přítomností inspiruje a potěšuje lidi okolo sebe. Shai Maestra bylo možno v Brně vidět před dvěma lety v rámci JazzFestuBrno 2015. Tehdy se svým triem představil desku Road to Ithaca a vystoupení se linulo spíše v zasněném tempu. Letos však Shai Mestro k sobě přizval mladší spoluhráče, kteří svou řeckou a italskou horkokrevností přivedli celé publikum do naprostého varu. Před vystoupením bylo v sále slyšet nějaké pípání, zřejmě z klimatizace…po příchodu Shai naznačil, že na dnešní koncert nemají nijak dohodnutý set list a že z improvizace plynule představí některé své skladby. Fascinující bylo, že Shai se na začátku koncertu chytil toho tónu klimatizace a odsud rozvinul paletu hudby, která se až do konce koncertu nezastavila. Trio prezentovalo aktuální desku The Stone Skipper. Skladby však nabraly naprosto jiný směr než na desce. Improvizace a absolutní napojení muzikantů teleportovaly kompozice do jiného vesmíru. Nejde nijak slovy popsat, jak elektrizující spojení trio předvedlo. Reagovali na sebe s takovou lehkostí, smyslem pro detail a nuancemi, že z toho lezla husí kůže po zádech a současně jste nemohli zavřít ústa od úžasu. Zdá se, že Shai Maestro roste každým dnem obrovskými kroky a vyjádření jeho myšlenek skrze hudbu nemá žádné hranice.
Shai Maestro Trio – Water Colors
Posledním běžcem pátečního maratónu byl francouzský saxofonista Guillaume Perret. Ten předvedl one man show obklopen všemožnými krabičkami, které dotvářely celkový sound a charakter show. K tomu hudbu doprovázela originální světelná hra. Ta podtrhla a dokreslila koncept aranží a dodala na intenzitě hudebního prožití. Otázkou však je, jestli tady byla světelná show pro podporu hudby nebo hudba pro podporu světelné show…to ať už každý z návštěvníků posoudí sám.
