Vít Křišťan & Oskar Török & Jiří Slavík. Tato trojice otevřela první letošní festivalový večer konaný v prostorách divadla Husa na provázku, který je ideálním prostorem pro středně velké koncerty. Nabízí blízkost a intimitu s umělcem, ale i výbornou akustiku.
Vít Křišťan & Oskar Török & Jiří Slavík. Tato trojice otevřela první letošní festivalový večer konaný v prostorách divadla Husa na provázku, který je ideálním prostorem pro středně velké koncerty. Nabízí blízkost a intimitu s umělcem, ale i výbornou akustiku.Trio Křišťan, Török, Slavík poskytlo pohled do své kuchyně prostřednictvím vlastních kompozic, které lze najít na jejich aktuální desce, která vyšla u vydavatelství Animal music. Z jejich společného muzicírovaní vzešla směsice hudby obsahující hravost, lehkost i nadsázku. Samozřejmě nechyběla naprosto citlivá souhra. Trio na sebe velmi dynamicky reagovalo a podporovalo aktuální rozpoložení skladeb. Osvěžujícím prvkem několika skladeb byly Křišťanovy až “glasperovské“ riffy, kterými aranže plnil. Závěrečná úprava písně od české stálice Buty byla příjemným dokladem toho, že kluci nezapomínají na své kořeny a v závislosti na dalších hudebních zkušenostech dokáží vytvořit neotřele znějící hudbu, která je zároveň blízká i běžnějšímu českému posluchači.
Miroslav Vitouš & Emil Viklický
Hlavní hvězdou večera byl samozřejmě nikdo menší než Miroslav Vitouš, kterého není potřeba nijak zvlášť představovat. Výčet muzikantů světové extratřídy, se kterými Vitouš spolupracoval, mluví za vše. Navíc je zde celá generace muzikantů, které svou hrou ovlivnil a inspiroval.
Duo Viklický/Vitouš představovalo symbiózu v nejčistším slova smyslu. Jejich propojení fungovalo kompaktně společně s velkým prostorem pro vzájemné překvapování. Viklického energická hra se snoubila s přesnou a jasnou Vitoušovou basovou linkou. Sólové výstupy měly velikou sdělnost a roli hrála každá nota, která dotvářela celkový obraz, který byl jasně viditelný až na úplném konci. Osobité provedení Janáčka bylo bezchybné a to navíc s vtipnými odkazy jako například Vitoušova basová odpověď na zvonící telefon v sálu. Těmto legendám již není moc co vytknout, protože jejich způsob i obsah sdělení je něco, co je naplněno celoživotními zkušenostmi a tvrdou prací.
Doug Hammond & Jiří Slavík
Sobotní večer se nesl ve znamení Jiřího Slavíka, kterého jsme mohli vidět již v triu den předchozí. Sobotním koncertem předvedl Slavík další ze svých tváří a multiinstrumentálních dovedností. Prvním setem večera bylo spojení tentokrát Slavíka klavíristy a bubenického zpěváka Douga Hammonda. Společně představili Hammondovy písně, které se vymykají běžným představám, které o písních máte. Melodie, které si plují čistě svým vlastním životem jsou zakomponovány do opakujících se, ale komplexních rytmů. Přirozenost, nefalšovaná upřímnost snoubená životní zkušeností a moudrostí, to byly aspekty Hammondovy tvorby. Jeho písně jsou čistou esencí lidství. Žádná hra o něco vyumělkovaného. Punc výjimečnosti do písní vsunul Slavík svou klavírní hrou. Dokázal se do kompozic zcela ponořit a podtrhnout tak ojedinělost hammondovy hudby. Přátelskou až domáckou atmosféru dotvářely vtípky, které Hammond do svých textů vkládal. Právě on je dokladem toho, že pokud člověk dělá hudbu srdcem, upřímně a na nic si nehraje, tak jeho hudba dokáže měnit životy a zanechávat v lidech hluboké stopy.
Doug Hammond & Jiří Slavík – JazzfestBrno live 2018
Jiří Slavík & Marian Friedl & VUS Ondráš: Mateřština
Finální folklórní nářez obstarala Slavíkova Mateřština. Deska kde si Slavík pouze za pomoci Mariána Friedla nahrál všechny nástroje, se dočkala i koncertního uvedení. Ke spolupráci Slavík přizval vojenský umělecký soubor Ondráš, aby dosáhl velkého zvuku, který je zaznamenán na albu. Energie z každé skladby jen sršela a zvedala posluchače ze židle. Slavík se představil jako opravdový talent, když za dobu koncertu vystřídal kontrabas, klavír, klarinet i housle. Jeho cit pro aranže dodaly zapomenutým lidovkám originální rozměr i zvuk. Je skvělé, že Slavík nezapomíná, odkud vzešel a na své kořeny je náležitě hrdý. Když k tomu přidáte jeho vkus pro humor a nadhled s jakým dokázal bavit publikum, vznikne ideální poloměr kvalitní hudby a zábavy v jednom.
Jiří Slavík se třemi koncertními sety ve dvou večerech představil jako hudební chameleon, který rád přijímá výzvy a pouští se do neotřelých projektů, které ho vedou do nových neprobádaných vod. V budoucnu bude radost sledovat, kam jeho kroky povedou.
