Již druhým rokem nabídl Maraton hudby města Brna jazzový večer, kde v jediný večer koncertují jazzové seskupení ze všech koutů světa. Jinak tomu nebylo ani v letošním roce.
Večerem provázel, jak už na brněnských jazzových koncertech bývá zvykem, chodící hudební encyklopedie Jan Dalecký za dozoru uměleckého ředitele Jazz Festu Brno Viléma Spilky. Českou republiku zastupovalo mladé trio z řad studentů jazzové katedry Janáčkovy akademie múzických umění, Izrael reprezentoval již v Brně známy Yaron Herman se svým klavírním triem a vyvrcholením večera se stala americká legenda saxofonu Kenny Garrett.
Maraton jazzu otevřelo trio pod vedením saxofonisty Marka Kotači. Ten si k sobě přizval oblíbený brněnský rytmický tandem Korman/Kuruc. Společně nás svou hudbou zavedli do experimentálnějších jazzových vod a ukázali svůj pohled na to, jakým směrem se moderní jazz pod taktovkou čerstvých absolventů může vyvíjet. Kompozice se pevně opíraly o jazzovou historii avšak se svěžími moderními prvky, které dohromady mísí často až hip hopový groove a uvolněný r´n´b feeling. Rozhodně jste si ani nevšimli, že v triu chybí harmonický nástroj, který by podpořil a zmohutnil zvuk. Kotača plnil svou hrou veškeré potřebné zvukové spektrum. Marek Kotača trio je na brněnské jazzové mapě určitě jedním z míst, kam byste se měli podívat.
Druhým v pořadí byl Brnu již známý Yaron Herman, kterého jsme naposledy v Brně mohli vidět v rámci JazzFestuBrno, kdy v Sono Centru vystoupil pouze v duu s bubeníkem Zivem Ravitzem. Oproti duovému formátu bylo trio umírněnější, tvořilo více zvukomalebné plochy a atmosféru, než že by se pouštělo do zběsilých improvizovaných sólových výletů. Spojení Ziva Ravitze a Yarona Hermana je pověstné a rozhodně své posluchače nezklamali ani v triovém formátu. Vystoupení obsahovalo energii, chvíle napětí i výbornou práci s dynamikou. Zvuk tria již dávno není čistě jazzový a najdete v něm odkazy k hip hopu, r´n´b, ale i k rocku či world music. Pokud hledáte sofistikovaný jazz, který jde svou vlastní cestou, je Yaron Herman tím pravým umělcem pro vaši duši.
Poslední částí maratonu byl americký saxofonista Kenny Garrett a jeho quintet, jejichž vystoupení působilo poněkud schizofrenicky. V popředí stály fenomenální virtuózní výkony všech zúčastněných a milovníci sólových improvizací si museli dosyta přijít na své. Pokud si však před koncertem někdo pustil Garrettovu poslední desku Do Your Dance byl poněkud zaskočen, jelikož první část koncertu se odehrávala v divokém tempu a v nekonečně dlouhých sólech. Což některé posluchače odradilo a z koncertu vymizeli. Kdo si však počkal, byl odměněn skladbami, který již na poslední album odkazovaly.
Kenny Garrett – Sing A Song of Song
Nastal předěl a finále koncertu nabralo funky tancující náladu a mohlo se začít tancovat. Šlapavý funky groove rozvibroval celý koncertní sál. Pokud jste tedy Kennyho Garretta zažili poprvé, mohli jste být poněkud zaskočeni jeho neutuchající sólovou kadencí. Pokud jste již fanoušky Garretta dlouhodobě, mohli jste v jeho vystoupení sledovat jemné nuance a odkazy k jeho celoživotní kariéře.
Dramaturgie letošního jazzového večera brněnského Maratonu hudby se vydařila na výbornou a skvělým tahem bylo zařadit tři koncertní sety namísto čtyř. Přeci jenom pokud si někdo vzpomene na minulý ročník, čtyři koncerty za večer zvládly jen silné povahy. Jak v životě, tak i v hudbě často platí, že méně je někdy více.
