autor: Erik Hajtmánek; autor fotografie: Martin Zeman; Michal Nejtek Trio feat. Jiří Šimek (CZ); Jaromír Honzák Quintet (CZ); 8. 4. 2019, Divadlo Husa na provázku, Brno
Pondělní večer v Huse na provázku byl věnovaný výrazným českým jazzovým hudebníkům a jejich projektům. Český jazz je docela malým písečkem, kde se každý pozná s každým a navzájem si hostují ve svých projektech. Jinak tomu nebylo ani na Jazz Festu Brno.
Michal Nejtek si přizval Tomáše Lišku, Martina Nováka a Jiřího Šimka. Z nichž každý má svůj vlastní projekt a v některých se opět potkávají. Této sestavě vyšla na konci roku 2017 deska s názvem 8 for 3 and 4. Album se prezentuje perfektním zvukem a chytlavými kompozicemi, kde zaujmou především hravé rytmické struktury. Deska jako celek skvěle funguje a dokáže překvapit i po několika posleších. Koncertní provedení alba už však tak šťastné nebylo.
Nelze triu (v několika skladbách kvartetu) vytknout, že by cokoliv bylo zle zahráno. Jako jednotlivci muzikanti vynikali. Tomáše Lišku s jeho hutným a neomylným timingem je radost poslouchat, tak stejně jako Nejtkovy komplexní klavírní sóla. Bohužel celkový duch a vzájemná sehranost kapely chyběla. Myslím si, že společně neměli extra času repertoár nacvičit, a tak většina skladeb byla hraná z not. To působilo poněkud strnule s chybějící energií, která by skladby hnala kupředu. Nejvíce bez energie a nápadu se zdál bubeník Martin Novák, který hrál poněkud strnule a často si nebyl ve své hře jistý. Tuhle chabou prezentaci cítilo i publikum a v potlesku bylo často opožděné. Řemeslná práce odvedená na jedničku, bohužel však bez života a špetky vtipu.
Jaromír Honzák obsadil svůj kvintet dalšími českými špičkami jako David Dorůžka, Vít Křišťan, čím dále více ve světe známý Luboš Soukup a opět bubeník Martin Novák. Jaromír Honzák je častým hostem Jazz Festu Brno, ať už se svým kvintetem nebo jako sideman rozličných projektů. Naposledy se na Jazz Festu objevil v česko-polském projektu Štěpánky Balcarové. Kapela svůj repertoár vystavěla na nejnovější Honzákové desce Early music, která je inspirovaná starou hudbou. Nechyběly však evergreeny jako například úvodní Smell of change. Set vyzníval uvolněnějším a sehranějším dojmem než set Nejtkova bandu. Písně obsahovaly namísto složitých rytmických brejků silné melodie, které byly inspirované právě Honzákovou zálibou ve staré hudbě. Atypické písňové struktury držel svými repetativními basovými linkami a v sólech dával prostor především Dorůžkovi, Soukupovi a Křišťanovi.
Jaromír Honzák Quintet – The Cue
Druhý set večera posluchače probral a potleskem náležitě oceňovali virtuózní sóla i melodickou hravost. Razantněji se však uspávající atmosféra celého večera nezměnila. Hold i Ti největší mistři mají občas horší den a umělecká produkce se nevydaří na jedničku. Svět se však neboří a stále zbývá se s úsměvem radovat nad tím, jakou jazzovou hudbou se Česká republika může pyšnit.
