autor: Erik Hajtmánek; interpret: Ghost-Note, 23. 10. 2019, Metro Music bar, Brno
Groove Brno nabízí v letošním roce hvězdná jména, kterými by se mohly pyšnit i daleko větší festivaly, než jakým Groove Brno aktuálně je. Letošní program nabídl několik navrátilců, ale i novou vlnu umělců, kteří se na české půdě ještě neobjevili. Je skvělé, že organizátoři festivalu nespoléhají pouze na velká osvědčená jména, avšak každým rokem přivezou projekty, které posouvají hranice hudby dopředu, i za předpokladu, že jejich fanouškovská základna není v našich končinách zatím tak velká.
Tak tomu bylo i u koncertu „superkapely“ Ghost-Note. Metro Music Bar nepraskal ve švech, jak jsem před příchodem předpokládal. Na druhou stranu byl naplněn z velké části hudebníky místní brněnské scény, kterým tato americká banda učarovala a jednotlivé muzikanty znali především z ostatních hudebních projektů, které mají ve světe již větší ne-li legendární jméno. Bylo tedy bez debat, že Ghost-Note přivezou show na kterou se nezapomíná.
Před samotným koncertem bylo příjemné vidět členy kapely v klubu mezi fanoušky. Ochotně se fotili i debatovali. Vytvořili si tak příjemnou domácí atmosféru před vstupem na pódium. Hned úvodním songem kapela roztancovala celý klub a energie, která se z pódia linula nenechala nikoho chladným. Bubeník a kapelník Robert Searight své spoluhráče jasně směřoval a udával tep všech funky groovů, které se střídaly se zatěžkanými hip hopovými beaty. Mezi hráči fungovala intergalaktická komunikace. Perkuse s bicí soupravou do sebe zapadaly jako hrnec na prdel, oba saxofonisté se navzájem hecovali k heroickým sólovým výkonům a zbytek rytmiky tlačil jako pila. Ve hře saxofonistů nechyběly silné melodie ani křivolaké rytmické zběsilosti.
Zvukově vesmírné polyrytmy ze svých kláves tlačil Dominique Xavier Taplin. Baskytarista Dwayne Thomas alias MONONEON je případ sám o sobě. Nejenže nepřehlédnete jeho expresivní výzor, ale jeho groove je unikátním klenotem, na kterém celý Ghost-note pevně pluje. Kapela z rukávu sázela především songy z poslední alba Swagism, které prokládala funkovými standarty ve své volné interpretaci.
Jediným nedostatkem koncertu byl bohužel zvuk. Metro Music bar není úplně ideálním prostorem, a navíc ani pan zvukař se zřejmě tento večer extra nepřemohl. V extrémnějších pasážích se vše ztrácelo v dunění basy, kde bylo úplně jedno, co se nám saxofonisté svými sóly snažili říct. Vidět Ghost-Note v lepších zvukových podmínkách, dalo by se hovořit o koncertu roku…díky zvukové kvalitě celého vystoupení bohužel ne.