Čtvrteční večer na Flédě nechal tentokrát nahlédnout do kuchyně českých jazzových ansámblů.
Jako první přišel na řadu Petr Kalfus Sextet, který dokázal publikum hudebně nasytit již od samého začátku koncertu. Mohutné dechové trio se doplňovalo a střídalo s obrovskou vervou. Zajímavě naaranžované skladby nesly vtipné názvy jako např. Ukolébavka č. 4. a další. Celý sextet působil naprosto uvolněně, vzdušně bez jakékoliv nervozity či zaváhání. Na tom měl velkou zásluhu bubeník Martin Kopřiva, z jehož hry vycházela pohoda a nadhled. Nádherně vystavěné bicí party doslova nadnášely celou kapelu a tvořily pevný podklad pro sólové kreace ostatních, především dechového tria. Řekl bych, že jeho hra nevychází z tradiční jazzové školy, ale k jazzu se dostal skrze jiné hudební žánry, které jeho styl hraní značně ovlivnily. Nevím z jakého důvodu, ale hudba tohoto bandu ve mně otevírala bránu do mých vlastních životních vzpomínek, a tak jsem se v průběhu koncertu na chvíli přesunul mimo realitu.
Čerstvý držitel Anděla za žánr jazz & blues přivezl s sebou do Brna kapelu, o které snad každý kapelník sní. Co muzikant to výrazný rukopis, jedinečnost a zároveň smysl pro týmovou práci. Quintet přehrál celou Andělem oceněnou desku Uncertainty, která má nenahraditelnou atmosféru. Z hudby Jaromíra Honzáka lze vnímat obrovskou vyzrálost, léta hudebních zkušeností a především profesionálně zvládnutou kompozici. To kolika rozmanitými náladami nás pronesli v průběhu hodinového koncertu, bylo dech beroucí. Byl to jeden nekonečný sen, ve kterém putujete od nejistoty, do vesmírných výšek kde vzpomínáte na prvního psa v kosmu, abyste se náhle ocitli ospalí na pláži, kde řešíte hádanku svého vlastního života. Famózní!
Fléda se zdá být velice příjemným doupětem pro jazzovou hudbu a na rozdíl od Alterny je místem kde se budu s chutí vracet.
