Východoslovenská kapela White Place vydala svůj první ucelený hudební počin s názvem Room. Podle slov kapely práce na albu začaly již před více než třemi lety a výsledný produkt je fúzí netradičního přístupu ke komponování společně s experimenty nahrávacích postupů. Hlavní personou celého projektu je Daniel Jenčo, který patří také do filmařské skupiny Cube Art. Co je totiž na první pohled z debutové desky zřetelně cítit, je silný „filmařský“ příběh.
Hned úvodní skladba Doctors představuje zvukovou architekturu, která se rozvíjí na celém albu. Široký vokální rejstřík vede skladby kupředu a je zároveň nejvýraznějším stavebním kamenem celého zvuku kapely. Stejně pozitivní je to s nástrojovou instrumentací, ta slouží kompozicím jako takovým. Žádnou egoistickou prezentaci technických dovedností na albu nenajdete. Doctors nabízí laid back beat, který drží ambientní plochu pod napětím. Následně vše vrcholí elektronikou podpořenou smyčci.
Další ze skladeb C. G. Neurosis čerpá z kvalitně vyprodukovaného zvuku bicí soupravy, který celou aranž usazuje do jemné peřinky. Hlavní beat tak nese ostatní nástroje včele se zpěvem do kontrastně přelívajících se ploch, které drží pohromadě překvapivě dobře. Ve zvuku White Place naleznete inspiraci čerpanou od velikánů jako jsou Radiohead, na druhé straně kontrastující s minimalismem Philipa Glasse. White Place zabředává i do indie kytarové scény. Příkladem může být skladba Redefine Coltivated, ta připomíná tvorbu kapely Edison Glass a jejich alba Time is Fiction.
Na albu je nutno pochválit především produkci. Výběr zvuků a jejich inteligentní použití dává kapele punc kvality, který není na debutových deskách samozřejmostí. Často je to otázka několika alb, než se kapela zvukově dostatečně vyprofiluje. V případě White Place byly tři roky příprav opravdu správnou volbou.
Room je potřeba vstřebat jako celek. Je zde neviditelná červená niť nesoucí příběh mezi skladbami, který pochopíte až na úplném konci. Smysl celého „pokoje“ si však každý posluchač vyloží po svém.
