O nové desce Slipknot se v hudebních mediích napovídalo víc než dost. Chvílemi to vypadalo, že na album čeká opravdu celý svět. Pojďme tedy společně nahlédnout, co se skrývá za oponou tohoto tajemstvími zahaleného díla.
Otevírací XIX dává předzvěst toho, že to bude opravdu velkolepé. Podmanivá melodie Vás dostane hned napoprvé! Již druhá v pořadí Sarcastrophe je přesně to, co jsme očekávali a potřebovali. Riffy, které se skladbou linou, jsou podmanivé a pořádně s Vámi zatočí. K tomu si přimyslete Coreyův řev jako z dob první desky a máte vymalováno. AOV neztrácí čas žádnými zbytečnostmi a jde přímo na věc v poměrně rychlém kabátu, který má však i druhou stranu, kterou je strana melodická a to v podobě refrénu.
Slipknot – XIX
Ten je bez pochyb vrcholem této skladby. Opravdu grandiózní start desky. The Devil in I hitovka se kterou jsme se mohli seznámit již dříve ve formě videoklipu, který desce předcházel. Tuto skladbu bych řadil opravdu k tomu nejlepšímu, co jsem kdy od Slipknot slyšel, vyzrálost kompozice a napětí, provázející celou skladbu je opravdu ukázkové. Spousta dnešních tvrdých kapel by se měla učit! Killpop je ten druh skladby, který by, jste od Slipknot až tak neočekávali, ale když se zamyslím nad jejich celou kariérou, je to přirozený vývoj směrem kupředu. Řekl bych, že v Killpopu se asi nejvíce odráží často zmiňována podobnost se Stone Sour.
Slipknot – Killpop
Skeptic už Vás ale rychle vrátí zpět do těch správných kolejí této devíti členné smečky, která si nebere servítky a prolíná tvrdost s melodičností, tak jak jenom ona umí. Pojďme k dalšímu kusu jménem Lech, působící místy až hypnoticky. Její agrese Vás semkne tak, že se z toho jen stěží dostanete. Náladou dává vzpomenout na kus jménem Gently z Iowy. Vskutku pochmurná věc. Skladbu jakou je Goodbye jsem na desce tak trochu očekával, je svým způsobem pokračováním Snuff z alba All Hope is Gone. Na mne působí jako pomyslný předěl mezi první a druhou části desky. Album pokračuje v nastolené ponuré náladě, avšak refrén Nomadic nás zavede do melodičtějších vod, abychom si chvíli vydechli. Na téhle fošně si cením melodických pasáží, protože jsou zasazeny bravurně a ve chvílích, kdy je nejméně čekáte.
Slipknot – Nomadic
http://www.youtube.com/watch?v=yQXesHu1Sdc
The One that Kills the Least bych řadil spíše k typickým skladbách Slipknot. Až tak nevybočují z řady, ale své nesporné kvality má. Custer je pěkně naštvanou kolekcí, která Vás bez respektu nakopne. Není před ní úniku. I když její stavba je jednoduchá, rozhodně jeden z vrcholů celé desky. Be Prepared for Hell je uvítáním do skladby The Negative One, kterou už také známe z časů před vydáním. Myslím, že The Negative One se vrací svou řízností a nekompromisností někde do dob Iowy. I když tenhle kousek jsem slyšel již vícekrát, stejně jsem z něho stále odrovnaný.
Slipknot – Custer
Poslední skladbou standartní edice je poklidnější kousek If Rain is What You Want vyplněný perkusemi a zvukovými kreacemi, kde první polovina je určitým způsobem zahalena dekou, a tak zvukově vybočuje z konceptu alba. To ovšem napraví druhá polovina skladby, kde již vše běží tak jak má. Slipknot jsou zpět v plné polní a je to jízda na kterou stojí za to naskočit a nechat se odvést tak daleko jak jen to půjde. Pro mě kandidát na desku roku!
| autor: Erik Hajtmánek
