Avishai Cohen – nepodařený pop

Avishai Cohen za svou kariéru vystřídal mnoho hudebních tváří. Jeho tvorba má nespočet podob, které staví na odlišných stylech, avšak jsou pevně zakořeněny v jazzové tradici.

Z velké části popová deska 1970 a následné turné, které jsme mohli zažít i na letošním JazzFestu Brno je potvrzením, že Cohen neusíná na vavřínech a stále objevuje nové podoby sebe sama a promítá je do své umělecké tvorby. V aktuálním projektu 1970 bohatě využívá moderní elektroniku, kterou mísí s izraelskou zpěvností a až latinsko-americkým feelingem. Tohle všechno je zaobalené ve stravitelnější umírněné popové skořápce. Nastává otázka, jestli je to vypočítavý kalkul, který má zacílit na širší publikum anebo je to postupná evoluce, která se v Cohenově hudbě objevila nenásilně?

Osobně je mi bližší Cohenova intelektuálnější a sofistikovanější tvorba, kterou tvořil se svým triem, případně s projektem kdy spojil své trio se symfonickým orchestrem. Avishai se svým postavením které si vydobyl, rozhodně nemusí uchylovat svou tvorbu ke komerčně laděné hudbě, aby s nutností oslovil masy. Projekt 1970 tak bohužel velmi silně působí.

To bylo jasně zřetelné i z koncertu. Na první dojem velká show cílená na silný zážitek, který však nebyl až tak o hudbě jako o všem tom cirkusu kolem. Například světelná show a pódiový performance sice přidal několik bodů k celkovému dojmu, ale spíše na škále zábavní než v rovině hudební.

Avishai Cohen – Motherless Child

Vystoupení začalo rozpačitým dlouhým intrem, ze kterého kapela nevkusně vybruslila do nefungujícího popového otvíráku, který celý koncert zastavil, než aby jej nakopnul. Dalším neduhem byly samply, které byly použity skoro po celý čas koncertu. Nasamplovaná basa na koncertě výrazného basisty asi není úplně to, co od koncertu čekáte. Jedním pozitivem a oživením bylo časté využití vocodéru, které obarvovalo kompozičně nudnější kusy.

Z celého koncertu jsem nabyl dojmu, jakoby se Cohen snaží vzít to nejlepší, co se naučil v jazzovém světe a násilně to nacpat do jednoduchým popových písniček, které však ztratí svou krásu právě tím, že do jednoduché struktury a zpěvných melodií jsou nacpané komplexní sóla a rytmy. Tyto elementy jsou žádoucí v kruhu jazzovém, avšak v popovém světě je to něco, co popírá samotnou podstatu této hudby.

Avishai Cohen vytvořil jakýsi paskvil, který se snaží vypadat popově a stravitelně, avšak jeho obsah zůstává ryze jazzový a komplikovaný. Snad ho příště jeho umělecké kroky zavedou zajímavějším směrem…