Chris Potter měl na festivalu původně vystoupit se svým nejnovějším triem, se kterým nahrál poslední dvě alba u vydavatelství Edition records – Circuits a Sunrise Reprise (nepočítaje album There is a Tide, které v lockdownu nahrál zcela sám). Původně se k triu měl připojit ještě Bill Frisell…
Světové události však kartami zamíchaly a tak jsme koncerty těchto velikánů shlédli každého zvlášť. Report na nedávný brněnský koncert Billa Frisella zde. I když Chris Potter nedovezl očekávanou sestavu, nebyl JazzFest Brno o nic ochuzen. Craig Taborn a Nasheet Waits byli více než plnohodnotnou náhradou. Sestava však odhlédla od groovových lichých meter, kterými jsou poslední dvě desky nacpány a šla cestou, kde se na Potterovu kariéru podívali z širší perspektivy.
Několik úryvků témat z poslední desky Sunrise Reprise nakonec zaznělo, avšak v zcela jiném kontextu. Naopak jsme měli možnost Pottera slyšet odrážet lesk pozdního Coltranea nebo za pomoci efektových krabiček vytvářet ambientní lyrickou atmosféru desek, které nahrál pro label Ecm. Zavzpomínalo se i na standardy, které samozřejmě trio rozebralo po svém, jedním z nich byla například píseň Black coffee, kterou nejvíce proslavila v roce 1949 Sarah Vaughan.
Velkou část koncertní nálady tvořil Craig Taborn. Svým avantgardním přístupem ohýbal jednotlivé kompozice do velkých vesmírných rozměrů. Nasheet Waits naopak celé trio vracel do bebopovějšího vyznění, a tak tyto dva přístupy tvořily napětí mezi kterým se Chris Potter klouzal. Zároveň svým proslulým rytmickým frázováním kapelu směřoval mezi jednotlivými skladbami a naznačoval jednotlivé změny.
Chris Potter brněnské publikum provedl zákoutími, které v průběhu své kariéry stihnul dosud prozkoumat. Nechyběla odvaha objevovat i vzdávat hold minulosti. Po bouřlivém potlesku a jednom přídavku se kapela rozloučila a nechala publikum v němém úžasu odplynout podzimním Brnem domů.
JazzFest Brno; Chris Potter Trio; 18/10/21; Sono Centrum, Brno
