Christian McBride završil festival JazzFestBrno 2018

13. mája 2018

Letošní ročník festivalu nabídl jak velké jazzové jména, tak i méně známé, ale o to kvalitnější umělce. Žánrově dokázal festival pokrýt širokou škálu jazzových i nejazzových směrů a představit tak v Brně objevy světové scény a bohatě podpořit domácí scénu. Dramaturgie letošního ročníku byla opět barvitá a o finální třešničku na dortu se postaral všemi opěvovaný americký kontrabasista Christian McBride se svým big bandem.

Za dobu svého působení stihnul big band nahrát debutové album The Good Feeling z roku 2011, po kterém následovala deska Bringin´ it z minulého roku. Obě dvě desky získaly cenu Grammy i pozitivní ohlasy z řad hudebních publicistů. Repertoár brněnského vystoupení byl tedy složen převážně z těchto dvou desek.

Úvodním osvěžením byl dynamický nástup big bandu, do kterého následně vstoupil moderátor Jan Dalecký, aby celý večer uvedl a přivítal hlavního hrdinu večera. Poté již následovala smršť energických a moderně pojatých big bandových kompozicí. Z debutového alba zazněla například skladba inspirovaná Jamesem Brownem s názvem Brother Mister, kterou McBride uvedl historkou z dob, kdy působil v kapele Jamese Browna. Z aktuálního alba jsme mohli slyšet rytmicky výraznou kompozici s názvem Sahara anebo zpěvnou, středně tempou píseň Mr. Bojangles v podání zpěvačky Mellisy Walker. O závěr se poté postarala skladba Gettin´ To It, která se originálně nachází na prvním sólovém albu kontrabasisty.

Z celé kapely čišela radost z hudby a bylo vidět, jaká mezi hráči panuje dobrá nálada, kterou prostřednictvím svých nástrojů předávali publiku. Sám McBride jako lídr působil uvolněně a sebejistě. Celý big band dirigoval jasně a srozumitelně. Na brněnské publikum skvěle působil McBrideův humor i jeho životní muzikantské historky. K tomu všemu svůj kontrabas ovládá s takovou lehkostí a nadhledem, že se s ním musel opravdu narodit.

Letošní ročník festivalu nabízí porovnání s big bandem Wyntona Marsalise, který JazzFestBrno v únoru otevřel. Wynton Marsalis svůj big band vede poněkud tradičnější cestou a své kompozice ladí více směrem do staršího období jazzu. Naopak McBride komponuje moderněji, nebojí se vyjít z žánrové škatulky, a k tradici přimíchat nové prvky. Lze zmínit například bubenický styl Quincyho Phillipse. Jeho hra vychází z velké části z gospelové tradice a tak celý big band svou hrou posouvá mimo pomyslné teritorium tradičního vyznění big bandu. Celé vystoupení lze shrnout slovy, které v rozhovoru řekl sám kapelník McBride. „Zažijete vše, co na hudbě miluju – improvizaci, komponování, aranžování i showmanství.“