Letošní ročník JazzfestuBrno sází esa z rukávu jako na běžícím pásu. Po úvodním večeru s Wyntonem Marsalisem a jeho orchestrem nám festival přinesl již po druhé Gregoryho Portera. Ten vystoupil jako již před dvěma lety v brněnském Bobycentru.
Tato jazzová ikona s sebou přivezla kapelu světového formátu, která šlapala jako stroj. Výrazná rytmika byla doplněna precizní klavírní virtuozitou a jako třešničky na dortu vyplňovaly hudbu lahodné tóny saxofonu. Celému ansámblu však samozřejmě vévodil fenomenální hlas Gregoryho Portera. Ten má dar skutečně od Boha. Emoce a city, které dokáže skrze zpěv vyjádřit, jsou dech beroucí. Jeho hlasový projev má jak vytříbenou techniku, tak přidanou nepopsatelnou uměleckou hodnotu. Feeling jakým jeho písně přetékají, dokáží naprosto uklidnit, upokojit a přesvědčit vás o tom, že vše na světe je najednou v pořádku a není se čeho bát. Jeho muzika je opravdu na duchu povznášející a uklidňující. Samozřejmě si Gregoryho zamilujete i jako člověka, protože srdečný a láskyplný projev mezi skladbami byl ohromující. Přijde mi, že přistupuje k životu s velkou radostí a snaží se přijímat vše, co se kolem něj děje pozitivně. Zkrátka z jeho muziky cítíte, že si život užívá plnými doušky.
Gregory Porter – Hey Laura
Z celého vyznění kapely bylo vnímatelné, že hudba pro ně neznamená pouze řemeslo, ale životní cestu, na kterou se vydali. Na tváři všech zúčastněných jste mohli vidět zápal a nadšení z každé odehrané noty. Koncert nás provedl přes baladičtější polohy, kde Gregory vyprávěl svým zpěvem nádherné příběhy, až k rytmicky bohatým svižnějším skladbám, které roztleskaly publikum. Takže vyváženost nálad a různých hudebních poloh tomuto vystoupení určitě nechyběla.
Gregory Porter – Be Good
Není potřeba se již více rozepisovat, jen bych si přál, aby takových večerů se srdcervoucí muzikou bylo v mém životě co nejvíce, protože skrze tyto zážitky je celý svět zase o kousek krásnější.
