Hudební virtuozita, která nemá konce

JazzFest Brno skutečně nepřestává překvapovat. Každým dalším večerem posouvá laťku výše a výše. Dramaturgie i samotní interpreti neustále přicházejí s něčím novým, originálním a nemá to konce.

Na hudbě je krásné to, že vždy se najdou inovátoři, kteří nejsou spokojeni se současným stavem věcí a tvrdě makají, aby přinesli cestu k novým neobjeveným světům. Lubošovi Soukupovi žijícím v současné době v Dánsku se podařil mistrovský kousek a to ten přizvat ke svému kvartetu Lionela Louekea, který hraje s největší světovou špičkou. Na JazzFestu Brno jsme ho mohli již vidět po boku samotného Herbieho Hancocka. To za co si cením Luboše Soukupa je, že po celou dobu koncertu působil více v roli sidemana než frontmana.

Největší prostor měl samozřejmě Lionel Loueke, který však svou hrou nijak nepřekračoval meze a vkusně vplul do hudby celého kvarteta. Rytmická sekce ovšem nijak nezaostávala a poctivě plnila svou funkci. Vystoupení bylo o emocích a asociacích než o přehlídce technické dokonalosti. Šlo cítit, že tuhle etapu mají již všichni zúčastnění za sebou a jde jim úplně o něco jiného. I přesto jsem však čekal trochu více energie a nasazení. Nutno ještě podotknout, že nazvučení první půlky večera nebylo tím nejšťastnějším. Kontrabas byl nekonkrétní, bicí souprava byla hlasitostně výše k poměru s ostatními nástroji. Hudba tohoto formátu by si zasloužila zvuk jemnější a ne tak agresivní.

Druhý set byl naprostým opakem prvního koncertu a převrátil celé Sono centrum vzhůru nohama. Marius Neset byl médii označen za nejtalentovanějšího norského saxofonistu od dob Jana Garbarka a tyto slova chvály bezpochyby naplnil. O prvních tónů šla z pódia energie, která posluchače zvedala ze židle. Kvartet nastoupil s jasnou vizí a naprostým přesvědčením, že jejich hudba je to čím žijí a chtějí předávat dále. Neotřelé melodie doplněné lichými takty, lomenými beaty a precizní sehraností, to jsou parametry, které prolínaly každou skladbu večera. Virtuozita samotného frontmana je odzbrojující. Bez okolků si troufám říct, že Marius Neset strčil do kapsy Luboše Soukupa i samotného Joe Lovana. Jeho cit pro melodii a celkovou kompozici skladeb je věc, které byste měli věnovat pozornost, pokud chcete vědět, jakým směrem se dnešní moderní jazz ubírá.

Kdybych měl hudbu tohoto kvarteta k něčemu přirovnat, tak mě napadá Avishai Cohen spolu se svým triem anebo rakouští Kompost 3, kteří na JazzFestu již také vystoupili. Marius Neset kvartet je jednoznačně prvním z vrcholů letošního ročníku festivalu.