Autor: Erik Hajtmánek; autor fotografie: Martin Zeman; interpreti: Purple is the Color (AT, CZ); Julian Lage Trio (US, PE); 31. 3. 2019, Divadlo Husa na provázku, Brno
Osmnáctý ročník festivalu se blíží ke své polovině. V řadě již sedmý koncertní večer hostilo opět divadlo Husa na provázku.
Purple is the Color je kapela složená z českých a rakouských hudebníků, kteří jsou dalšími výherci soutěže Central European Jazz Competition. Díky výhře dostali šanci být regulérním vystupujícím na Jazz Festu Brno. Tuhle šanci vzali pevně do svých rukou a posluchačům naložili řádnou dávku svých hudebních představ.
Kvartet hrál uvolněně a s nadhledem. Sehranost a semknutost v složitých rytmických pasážích byly silnou zbraní, ze které čerpali. Hudba obsahovala silně epické momenty vyrovnané hudebními vtípky, na kterých se společně s posluchači bavila i samotná kapela. Skvělým prvkem jejich vystoupení byl body language, který z kapely přirozeně plynul. Dodal hudbě hloubku a naléhavost sdělení.
Hudba samotná měla kořeny v jazzové tradici se znatelnými odkazy na klasiku. Hlavní však byl vliv moderního proudu jako Alfa Mist, Chris Potter nebo The Bad Plus. Celý koncert neobsahoval hluché místo a každá skladba poutala svou rozmanitostí. Vtipné názvy skladeb doplněné humornými historkami klavíristy a kapelníka Simona Raaba, byly třešničkou už na tak chutném dortu. Jejich album Unmasked si určitě přidejte do seznamu desek, kterým věnovat pozornost.
Purple is the Color – AnniroC
Julian Lage je již od útlého věku považován za kytarového génia, který má za sebou bohaté hudební zkušenosti, z těch čerpá a posouvá se mílovými kroky po dráze kytaristy, který svou hrou vypráví příběhy.
Se svým aktuálním triem předvedl vystoupení plné poetického kytarového vyprávění, ale i natlakovaných sólových situací. Výsadou tria byla skvělá práce s dynamikou a náladami skladeb. Rytmika se vyznačovala přirozeným silným groovem do kterého Julian dokázal nepozorovaně svou kytarou proniknout a oslnit jak posluchače, tak i své spoluhráče. Síla a barvitost skladeb vycházely především z intimity, kterou trio na pódiu vytvořilo.
Julian Lage – Love Hurts
Repertoár byl tvořen hlavně ze dvou posledních desek Love Hurts a Modern Lore, kde se tříbí jazz s blues, rockem i country. Hlavní personou večera však pevně zůstával Julian a jeho neutuchající upřímná radost ze hry. Julianova technická zručnost je nadpozemská – čistý a hutný tón, ladnost, lehkost, a především přesnost s jakou se pohyboval po hmatníku. Pokud bychom měli najít někoho podobného v našich končinách, napadá mě jedině David Dorůžka a konkrétně deska Autumn Tales.
Pokud se ohlédneme za uplynulými koncerty letošního ročníku, jasně z nich vyplývá poselství, že jazz je v dobrých rukou mladých nadějných muzikantů, kteří se o posouvání žánrových hranic náležitě postarají.
