JazzFest Brno 2017 se nachází ve své polovině a v plném nasazení představuje již čtvrtý koncert v tomto týdnu. Nedělní jazzová nálož se nesla ve znamení Legend českého jazzu, které doplnila mladá začínající jazzová krev.
JazzFest Brno 2017 se nachází ve své polovině a v plném nasazení představuje již čtvrtý koncert v tomto týdnu. Nedělní jazzová nálož se nesla ve znamení Legend českého jazzu, které doplnila mladá začínající jazzová krev.Pojem legenda si lze vyložit mnoha způsoby, jak zmínil ve svém proslovu Jan Dalecký, který s neutuchajícím osobitým humorem zdobí všechny své festivalové proslovy. Myslím, že přítomné obecenstvo mohlo po nedělním koncertě jenom potvrdit, že zažili legendy v akci.
Sestavu první kapely složenou z Miroslava Hanáka, Milana Kašuby, Vincenta Kummera doplnil za bicími mladý dvaadvacetiletý nadějný bubeník Kristián Kuruc, který zaskakoval za nemocného Ctibora Hliněnského. Právě on byl tažnou silou a držel celý ansámbl výborně semknuté. Repertoár byl složený ze světových jazzových standardů, které byly zaranžované dle chuti muzikantů. Skladbám nechyběla procítěnost, nadhled i precizní řemeslná práce. Jako již tradičně na Jazzfestu Brno došlo i v tomto ročníku na předávání cen Gustava Broma, které bylo okořeněno skladbou, ve které se představil i Jan Dalecký na housle a dokázal, že má hudebně stále co předat. Program pokračoval všemi oblíbeným Peterem Lipou, který doplnil řady Legend a vystřihl jsi s nimi pro něj typický repertoár zahrnující například Raye Charlese.
Druhý set představil muziku ve skrze odlišnou. Klasičtější pojetí jazzu vystřídal oldschoolový jazz rock se vším všudy. Slapující basa podpořená pevnými bubenickými groovy za podpory bohatých perkusí, jasně průzračná sólující kytara a to vše pevně vystavěno na originální klávesové hře Martina Kratochvíla. Neutichající a nápady plná hudební masáž dokazuje, že tento žánr má stále co nabídnout a dokáže oslovit jak běžné jazzmany, tak i zaryté rockery. Každý si v hudbě Jazz Q dokáže najít to své. Kapela představila průřez svou diskografií a bylo vidět, že si i po letech společného hraní stále užívají společně strávený čas na pódiu.
Rád bych Jazz Q viděl někde ve větším prostoru, kde by jejich velký zvuk mohl daleko více vyniknout. Husa na provázku nebyla pro Jazz Q tím ideálním místem. Anebo taky zvukař neměl zrovna svůj den. Kopák i baskytara byly nekonkrétní a lehce utopené oproti ostatním nástrojům, což je podle mě zásadní pochybení při hudbě takového formátu, kde je výrazným prvkem právě kopák, virbl a jasně znějící basa.
