autor: Erik Hajtmánek
Terence Blanchard and the E-Collective, 23. 11. 2018, Sono Centrum.
Richard Bona Group, 25. 11. 2018, Sono Centrum
Letošní ročník JazzFestu Brno byl nabitý velkými hvězdami a zároveň představil spoustu umělců, kteří si dozajista zaslouží větší pozornost hudební veřejnosti. Dramaturgie letošního ročníku byla osvěžující, inovátorská, stále však s odkazy k jazzové tradici. Již několik let JazzFestBrno chystá i sérii podzimních koncertů, které bývají třešničkami za celým ročníkem.
První ozvěnou letošního ročníku se stal několikanásobný držitel Grammy a výrazný skladatel filmové hudby Terence Blanchard se svým projektem E-Collective. Koncertní repertoár byl složen ze dvou desek – Breathless a Live. Přičemž druhá zmiňovaná nahrávka je tvořena živým záznamem ze tří amerických koncertů, které byly odehrány na místech, kde došlo k eskalaci násilí mezi policií a černošským obyvatelstvem.
Kapela svou hudbou postupně přiměla všechny posluchače v sále, aby přišli do říše, kterou na místě tvořili. Jejich dlouhé kompozice byly jako volání o nový lepší svět, ve kterém již nebude násilí a lidská závist. Blanchardův zvuk často nareverbované trubky tvořil společně s výraznou rytmikou unikátní tenzi, která se střídala poklidnější baladické pasáže vyplněné virtuózními sóly klavíristy Fabiana Almazana nebo kytaristy Charlese Altura.
Velký prostor dostal i bubeník Oscar Seaton, který svým inovátorským přístupem k bubenickým sólům strhnul vždy veškerou pozornost na sebe. Terence Blanchard koncertem předvedl své vidění světa a podal nám pomocnou ruku, abychom se také nebáli, ať už s životem samotným nebo konkrétně hudbou experimentovat a objevovat nová teritoria.
Terence Blanchard & The E-Collective
Druhou ozvěnou se stal pro Brno již známy a oblíbený Richard Bona. Ten se na JazzFestu Brno objevil i v minulém roce, kdy dorazil do Janáčkova divadla s projektem Mandekan Cubano. Letos festival zakončil se svým kvintetem. Typické latinsko-americké rytmy spolu s africkou zpěvností byly základními kameny celého vystoupení.
V rytmicky náročných pasážích to kapele šlapalo s naprostou lehkostí a jistotou. Bona jako již obvykle sršel dobrou náladou a velmi si pochvaloval prostory Sono Centra. Nechyběly typické vtípky a hudebně humorné vsuvky, kterými je již pověstný. Ke svým vlastním kompozicím přidal i něco z dílny Weather Report a po svém zaranžovanou skladbu Jaco Pastoriuse. Richard Bona je ikonou, při které můžete vždy počítat s obohacujícím hudebním zážitkem okořeněným jeho egoistickou povahou, kterou však umí bravurně využít k pobavení publika.
Lepší zakončení letošního ročníku si organizátoři festivalu ani přát nemohli. Další ročník je už za dveřmi a nabízí opět plejádu hvězd, které na jiných festivalech zdaleka kdy uvidíte.
