autor: Erik Hajtmánek; autor fotografie: Martin Zeman; interpreti: Štveráček Space Project feat. G. Jackson (CZ, SK, US); Billy Cobham’ Crosswinds Project (US), 20. 03.2019, Sono Centrum, Brno
Čtvrtý festivalový večer opět zavítal do jednoho z nejlepších koncertních prostor v Brně. Kapacita Sono Centra praskala ve švech a všichni netrpělivě očekávali, jak se nestárnoucí bubenická legenda předvede.
Hlavnímu aktu předcházel projekt, který je vracejícím se festivalovým holubem. Ondřej Štveráček se svým space projektem, ve kterém najdete mimo jiné i bubenického velikána Genea Jacksona. Toho jste mohli v minulosti vidět bubnovat po boku Herbieho Hancocka nebo Davea Hollanda.
Kvartet rozehrál zajímavou fúzi tradičnějšího přístupu k jazzu s elektronickou masáží navrch. Hned od začátku však zvuk kapely působil poněkud rozervaně. Řekl bych že hlavně Gene Jackson hraje spíše tradičně a jeho styl bubnování se v modernějším elektrifikované podobě poněkud ztrácel.
Osobně bych si ho chtěl vyslechnout v akustickém triu, kde by jeho cit pro detail vyniknul úplně jinak. Jako celku nebylo kvartetu co vytknout (virtuózní sóla, sehranost), chyběl však jistý faktor x, který by jinak kvalitní výkon posunul do spektra zážitků, které si na druhý den ještě budete pamatovat. To se bohužel v případě space projektu nestalo, a tak navždy spadnul do pytle nezáživných koncertů.
Ondřej Štveráček Quartet – Song Nr 226
Billy Cobham, bubenická legenda, která stála u vzniku zásadních kapel a desek jazzrockové fúze, se vrátil v čase, aby zavzpomínal na své druhé sólové album Crosswinds z roku 1974. Tomu i po více než čtyřiceti letech vzdal náležitou úctu. Billy Cobham se představil jako nestárnoucí energický bubeník, který více než na technicky čistou hru dbá na pevný groove a jasné sdělení. Dokáže hrát ty nejjednodušší věci s takovým charakterem a silou, že z každého úderu jde cítit celoživotní moudrost a nadhled.
Po koncertním provedení celého alba Crosswinds kapela zařadila nestárnoucí klasiku Stratus a následovala hudební vzpomínka věnovaná Peteru Gabrielovi. Celá kapela dostala v jednotlivých skladbách obrovský sólový prostor a neúnavným tempem více než hodinu a půl masírovala ušní bubínky brněnskému publiku.
Billy Cobham – Stratus
Z kapely vystupoval Paul Hanson, který svůj fagot prohnal přes efektové krabičky a loudil kosmické zvuky tak typické pro jazzrockovou éru. Jediným nešvarem vystoupení byly často zbytečně dlouhé sólové výlety, které ubíraly skladbám na přehlednosti a srozumitelnosti.
Koncert i na drobné nedostatky nebyl zklamáním, ale naopak potvrdil že Billy Cobham má ještě stále co předat.
