Další z koncertních večerů festivalu patřil jazzové kytaře. Tradiční kytarové trio a ansámbl sestavený podle gusta stylotvorného kytaristy své generace, předsevzal, že se tento večer budeme pohybovat v širokém spektru šestistrunné zvukomalby.
Gilad Hekselman Trio (IL, US)
Hekselmanovo trio dorazilo do Brna v den koncertu přímo z New Yorku. Právě New York byl v tvorbě tria výrazně cítit. Myšleno spojením tradičního pojetí tria, avšak za přítomnosti moderního zvuku vzniklého využitím všemožných efektů a krabiček, které nabízí upravit zvuk do vesmírných rozměrů. Gilad Hekselman však stále spoléhal především na svůj vlastní technický a umělecký projev. Zmíněné efekty používal výhradně k podbarvení celkového dojmu a atmosféry. Na prvním místě stála vždy hudba a vyznění celku, než přehlídka technikalit, které obvykle nikde nevedou, a spíše Vás z nich bolí hlava.
Kapela střídala čisté, vykrystalizované pasáže se špinavějšími velkolepými sóly. Tím vznikl dojem akademických hráčů, kteří si však ponechali dravost a neostýchavost neškolených tygrů z ulice. V kytarové hře Hekselmana jsem často slyšel například Davida Dorůžku. Naopak vyznění celé kapely mě vedlo až ke zvuku Waking Vision tria, ve kterém působil mimo jiných i slovenský bubeník Martin Valihora.
Hudba tohoto tria není na první poslech přímočaře stavitelná, pokud si však dáte námahu se do hudby ponořit, najdete perly, díky kterým to najednou všechno začne dávat smysl.
Gilad Hekselman Trio – This Just In live 2013
Kurt Rosenwinkel ‚Caipi‘ (US, BR)
Osobní a nebojácný. Těmito slovy by se dal vyjádřit neotřelý projekt Kurta Rosenwinkela. Caipi, což je zkrácený název brazilského nápoje zvaný caipirinha, je autentickým pohledem na písně ovlivněné jeho dosavadní hudební cestou. Ta ho přivedla na rozcestí jazzu a brazilské hudby, kterou podporoval velkokapelový rockový sound. Šestičlenný Caipi band tvoří dvě kytary, baskytara, klavír, syntezátory, bicí, perkuse a nad tím vším bohaté, členité vokály.
Kurt Rosenwinkel Caipi´- Casio Vanguard
Charakteristickou vlastností koncertního provedení této desky je bezesporu velkolepost. A to jak v aranžích, tak i v objemu celkového zvuku. Kurt působil jako precizní frontman, který na dění na pódiu pečlivě dohlížel, ale bez jakékoliv preference sebe samého nechával vyniknout jednotlivé členy kapely. Výsledkem byly energií nabité skladby, které nabízely zpěvné melodie podpořené brazilskými rytmy. Ty byly vyváženy rockovějším přístupem bubeníka Billa Campbella. Rosewinkelovy sóla měly jasně dané místo a zbytečně nenarušovaly jednoduchou strukturu písní.
Kytarista dokázal vytvořit projekt, který je v samotném nitru velmi osobní, avšak s jasnými odkazy na hudební historii stylů ze kterých čerpá. V Caipi se toho nachází mnohem více, než se na první pohled zdá, proto se vyzbrojte zvědavostí a běžte objevovat, stojí to za to.
